severní kavkaz: Terorismus na severním Kavkaze

TERORISMUS

„Terorismus je metoda užívání teroru. Teror je hrubé násilí fyzické i psychické uplatňované zpravidla proti politickému odpůrci, nebo to také může být jen hrozba násilím.“ Tak praví slovník cizích slov. Ještě na začátku 20. století to nebylo slovo tak běžné. Tím nechci říct, že by neexistoval. Ano existoval, ale byl jinak nazýván. Byla to krutovláda, partyzánství a podobně. Důležitou otázkou ale není kdy, ale spíše proč. Proč je někam lidská bytost ochotna a vůbec schopna ponižovat a zabíjet většinou nevinné lidi. Proč je zvolena cesta „teroru“ a ne cesta diskuze a vyjednávání. Mezinárodní organizace a hlavy státu se většinou sejdou na konferenci i a projednají zájmy všech přítomných a snaží se dospět k nějakému kompromisu, ale co menší jednotky? Co nikým neuznané vlády? Co menší národní organizace snažící se prosadit své zájmy? Co národy na kterých je uplatňován terorismus státu? Ti jen hodně obtížně oblečou kvádro, vstoupí do kongresové haly a řeknou „nám se to nelíbí, tahle mocnost lže, nechte náš národ, my chceme žít v klidu a míru“. Proto není divu, že tyto skupiny volí cestu nesprávnou, ale zato mnohdy účinnou. Nevidí jinou možnost, jak by na sebe upozornili a zároveň řekli světu, že je něco špatně. Přiznávám, že ne vždy jsou tyto útoky tak lehce ospravedlnitelné. Z většiny případů jsou tyto krvavé činy dílem různých extrémistů, ať už pravicových, tak levicových, jak náboženských tak ideových. Tito lidé jsou mnohdy přesvědčeni, že to co dělají, dělají naprosto správně. Že to je jediný možný způsob jak dosáhnout svých cílů, svých potřeb, svého uznání a respektu.
Problém terorismu je čím dál tím aktuálnější a častější. Snaží se ho řešit mezinárodní organizace jako OSN svými úmluvami podporujícími boj proti terorismu, nebo G8 se svým dokumentem o otázce terorismu ze summitu 2009 v Aquile. Státy se zavázaly spolupracovat, pomáhat obětem těchto násilných činů a také spolupracovat se specialisty na boj proti terorismu . Samy státy, kterých se otázka terorismu bezprostředně a aktuálně týká, si vytvářejí také vlastní taktiku boje. Ale to do jaké míry tomu přikládají význam a jakou zvolí strategii a zdali to dokonce nepodporují, to už záleží přímo na nich.

SEVERNÍ KAVKAZ
1. září si celý svět připomněl pět let po teroristickém útoku v Beslanu v Severní Osetii. První školní den, roku 2004, vnikla do základní školy skupinka ozbrojených islámských extrémistů z Čečenska. Celý teroristický útok skončil třetí den 326 mrtvými, z nichž bylo 186 dětí. Organizace tohoto teroristického útoku, jenž se vepsal svou krutostí do dějin, se připisuje Basayevovi. Tento Čečenský vůdce odboje a války za svobodu je sice od roku 2006 mrtvý, ale má na svědomí nemalý počet podobných útoků. Je ale pravdou, že ani ruské jednotky a vláda situaci zcela nezvládli. Jednak bylo na připravovaný útok upozorňováno anonymní zprávou, které nebyla věnována dostatečná pozornost, a navíc zásah ruských jednotek byl také jednou z klíčových příčin, proč třetího dne přišlo o život tolik lidí. Jedno z dětí, které přežili tento útok, se snažilo problému po pár letech porozumět a řeklo: Nedávejte vinu jen jim, já jsem studoval jejich život, Islám a vím o Čečenské válce. Když byli Čečenci napadeni Ruskými jednotkami, bojovali za svobodu své země. Tohle byla odplata. Vždyť Rusové také zabíjeli jejich děti.
Pět let po tragédii. Všichni si mysleli, že se něco změní, ale opak je pravdou. Intenzita teroristických útoků, ačkoli ne tak tragických, se zvětšuje. V zemích je chudoba, nezaměstnanost, korupce, vládne násilí a strach je běžnou součástí života. Odborníci tvrdí, že k lepšímu nepřidala ani současná ekonomická krize. Rusko oznámilo, že situaci nebude přikládat větší pozornost, dokud se útoky islámských extremistů neobjeví i Moskvě.
Jenom za poslední tři měsíce došlo k 7 bombovým útokům. Například 17. srpna v Nazrani, bývalém hlavním městě Ingušska, zahynulo nejméně 11 lidí při bombovém atentátu před policejní stanicí. Sebevražedný atentátník najel autem plným TNT do brány. O několik dní později 25. 8. se odehrál další sebevražedný útok tentokrát v hlavním městě Čečenska v Groznym. Muž přišel ke skupince pěti policistů a odpálil se. V této době se zde vyskytlo i několik dalších podobných atentů. Vladimír Putin měl totiž nečekaně navštívit Čečensko a jednat s prezidentem Kadyrovem o socioekonomické situaci v regionu. Ale to prý nebyl hlavní důvod výbuchů. Kadyrov tvrdí, že atentáty měly být mířeny na něj samotného, protože v ten den slavil narozeniny.
17. srpna se také Čečenští extremisté přihlásili k jednomu útoku mimo republikovému. Byl to atentát na sibiřskou přehradu Sajano-Šušenskaja na řece Jenisej. Při neštěstí se utopilo sedmdesát lidí.
Nová čečenská vláda se rozhodla reagovat na množství atentátů novou taktikou. Je jí Islám a snaha dokázat a objasnit pravou podstatu jeho učení. Islám ve svém učení nikoho nenabádá k násilí a je nositelem základních lidských hodnot. V Groznym byla postavena nová mešita která by se měla stát centrem společenského života a bylo otevřeno i několik nových muslimských škol. Vláda věří, že právě Islám bude cesta k obrození republiky, zamezení teroru a zlepšení života v Čečensku.
Jedna z posledních zpráv týkajících se Čečenského terorismu je z úterý (13. 10.), v níž Rusko obviňuje Gruzii z podpory teroristických jednotek. Podle ruského šéfa bezpečnosti Bortnikova zprostředkovává speciální Gruzínská služba spojení s Al-Káidou a pořádá výcviky pro teroristické jednotky a posílá je do Čečenska. Také zásobuje a finančně podporuje jednotky chystající se na útoky v Dagestánu.

Komentář
Problém těchto nepokojů sahá hluboko do historie. Tak hluboko, že dnes už není skoro možné říct, kdo je v právu. Rusko samotné těmto národům hodně ublížilo. Ruský pocit nadřazenosti nad vším neruským, jiným je nekompromisní. S malými národy na Kavkazu si hrálo jak s kuličkami. Když si usmyslelo, vypravilo dobytčáky a nebyl problém celé národy přemístit na opačný konec Ruska a za pár let jim říct, tak jo, můžete se vrátit. A ani Kavkazu se nepodařilo vyhnout se Ruské vládě, jeho bezpráví a s tím přirozené reakci – zločinu a mafiánství. Spousta národů si zvykla. Navykla si běžné rutině strachu, chudoby a nejistých zítřků. Ale i tak je běžné, že s postupem času, že s modernizací doby, která se ani periferie Ruska nevyhnula, začal pomalu klíčit nacionalismus. Národní uvědomění. Možná i tím spíš, když viděli sousední Gruzii, Arménii a Ázerbájdžán. Vždyť jim se taky daří bez velkého Ruska. Proč bychom i my nemohli být svobodní? Proč bychom i my nemohli mít vlastní práva? Proč bychom nemohli být pro začátek alespoň autonomní oblast? Tím spíše Čečensko. Malý islámský národ uprostřed pravoslavného Ruska. Nebo indoevropský národ Osetinců, který byl po rozpadu SSSR rozříznut na půl hřebenem hor a zároveň hranicí. Ti snad také nemají právo na to se sjednotit? Každá z těchto skoro přehlédnutelných Ruských republik si nese nějakou tu svou křivdu. A mají snad šanci hrát hru nejvyšší politiky a prosadit svůj názor a požadavek na poli vyjednávání? Rusové nemají nejmenší chuť se vzdávat území. Jejich komplex postavený na velikosti svého území pracuje stoprocentně. Proč by se měli něčeho vzdávat? Pošlou tam svou armádu a je vše vyřešeno. Drancují, rabují, bombardují, zabíjejí a diplomaticky tvrdí médiím, jak šetrně je s národy zacházeno (viz. Dokument o Čečensku od J. Štětiny). Mají snad tihle mravenečci jinou možnost než si vzít zbraň a jít? Moc se mi líbila reakce kluka, který přežil Beslan, jeho přístup „nemůžeme jim dávat veškerou vinu, Rusové také zabíjeli jejich děti“. Navíc, když si uvědomíme, že tak 80% domorodců je nevzdělaných, velice rychle se nechají strhnout vůdcem nějaké ideologie. Ať je to špatně vyložené náboženství, nebo politická strana. Ale líbí se mi snaha vlády Čečenské republiky, obnovit učení islámu a uvést na pravou míru jeho výklad a hodnoty. Bojovat náboženstvím proti fanatismu. Snad se jim to povede.
Na závěr bych chtěla interpretovat Mandelovu myšlenku, když skoro 50 let bojoval za zrušení Apartheidu: Gándhí. Jeho způsob boje se mi líbil. Tak jsem si to představoval. Ano, budeme bojovat jako Ghándí. Nenásilí a vyjednávání, v Indii to fungovalo. Po 30 letech jsem pochopil, že musíme vzít do rukou zbraně.

Doporučuji dokument BBC The children of Beslan five years on přístupný na internetové adrese http://news.bbc.co.uk/2/hi/programmes/newsnight/8227119.stm

Zdroje

KAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2007. ISBN: 978-80-200-1351-4

Summit G8 2009 in Italy. [online]. [cit. 2009-10-20].

< http://www.g8italia2009.it/static/G8_Allegato/3._G8_Declaration_on_Counter_Terrorism.pdf >.