Pokus o atentát na čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova

Dne 23.10.09 se sebevražedný atentátník pokusil spáchat atentát na současného čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova a čečenského politika, člena ruské Státní dumy a zároveň Kadyrovova bratrance Adama Delimkhanova. Tuto skutečnost v pátek 23.10. oznámil čečenský ministr vnitra Roman Edilov. [1]

Incident se stal na předměstí Grozného, v místě, kde právě probíhá výstavba památníku obětem stalinských represí, v okrese Leninskij. Prezident Kadyrov a člen parlamentu Delikhanov zde byli zkontrolovat postup prací na památníku. [2]

V době, kdy Adam Delimkhanov čekal na prezidenta Kadyrova , který měl zpoždění, přijelo na území objektu auto VAZ – 2114 s Ingušskou poznávací značkou. Řídil ho sebevražedný atentátník – tzv. emír v Urush-Martan Bashtan Beslanu. Tomuto muži bylo asi 30 let. [3]

Ihned poté co si členové Delimkhanovovy ochranky všimli, že na zadním sedadle je položena velká kovová nádoba, vyzvali řidiče, aby zastavil vozidlo. Jelikož ten nereagoval, člen ochranky vystřelil pro výstrahu do vzduchu. Když útočník odmítl zastavit byl snipery zastřelen. [4]

Kovová nádoba v zadní části vozidla obsahovala směs dusičnanu amonného a hliníkového prášku a vážila asi 200 kg. Atentátník ji mohl uvést do provozu pomocí rozbušky, kterou měl u sebe. Auto bylo po zneškodnění atentátníka odvezeno ženisty za přísných bezpečnostních opatření na předměstí Grozného, kde bylo zničeno. Výbuch byl tak silný, že byl cítit až v centru města. [5]

Prezident Kadyrov, po svém příjezdu na místo incidentu, poděkoval členům ochranky za pohotové jednání a ostražitost. [6]

Počet teroristických útoku v o blasti se v poslední době opět stupňuje. (zdroje následujících odstavců pod [7])

V Dagestánském regionu Chasavjurt byli 19. října při běžné silniční kontrole dokladů zastřeleni čtyři ozbrojenci, protože začali z ničeho nic střílet na policii, která ovšem útočníky dokázala zpacifikovat. V autě ozbrojenců našla policie značné množství munice a granátů.

Další bojovník byl zabit v Čečenském Achkoi-Martanu během policejní operace, kdy byli také další dva ozbrojenci zatčeni.

V Ingušském městě Nazran vybuchl pod dohledem pyrotechniků automobil, který byl předtím zaparkován u autobusové zastávky v centru města. Exploze byla velmi silná.

Dne 25. srpna při sebevražedném útoku nedaleko Grozného v Čečensku zemřeli nejméně 4 policisté a 2 civilisté.

Dne 17. srpna v Ingušském městě Nazran narazil sebevražedný útočník s kamionem plným výbušniny do policejní stanice. Na místě zemřelo 20 lidí a více než 130 jich bylo zraněno.

Toto je pouze pár útoků z těch které se v oblasti v poslední době staly. Pro lepší představu přikládám mapu Ingušska, Čečenska a Dagestánu s vyznačením největších konfliktů a s počty obětí pro roky 2008 a 2009.

Zdroje:

[1], [2] Chechnya.gov.ru: oficiální webové stránky Čečenské republiky [on-line]. Čerpáno 24.10.09. Dostupný na: < http://chechnya.gov.ru/page.php?r=126&id=6219 >

[6] BBC.co.uk: internetové zpravodajství [on-line]. Čerpáno 24. 10.09. Dostupný na:

< http://www.bbc.co.uk/russian/russia/2009/10/091023_kadyrov_attempt.shtml >

[3] Day.az: internetové zpravodajství [on-line]. Čerpáno 24.10.09. Dostupný na: < http://www.day.az/news/world/178118.html >

[5] Аif.ru: internetové zpravodajství [on-line]. Čerpáno 24.10.09. Dostupný na: < http://www.aif.ru/politic/article/30354 >

[4] Kommersant.ru: internetové zpravodajství [on-line]. Čerpáno 24.10.09. Dostupný na:

< http://www.kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1262412 >

[7] Irantracker.org: Léto plné násilí na severním Kavkaze: Analýza Ingušského bombardování [on-line]. Čerpáno 24.10.09. Dostupný na: < http://www.irantracker.org/related-threats/violent-summer-north-caucasus-analysis-ingushetia-bombing >,

En.rian.ru: internetové zpravodajství [on-line]. Čerpáno 24.10.09. Dostupný na: < http://en.rian.ru/russia/20091019/156516079.html >

Zdroje obrázků:

< http://chechnya.gov.ru/page.php?r=126&id=6219 >

< http://www.aif.ru/politic/article/30354 >

< http://en.rian.ru/infographics/20090914/156122876.html >

Terorismus na severním Kavkaze

TERORISMUS

„Terorismus je metoda užívání teroru. Teror je hrubé násilí fyzické i psychické uplatňované zpravidla proti politickému odpůrci, nebo to také může být jen hrozba násilím.“ Tak praví slovník cizích slov. Ještě na začátku 20. století to nebylo slovo tak běžné. Tím nechci říct, že by neexistoval. Ano existoval, ale byl jinak nazýván. Byla to krutovláda, partyzánství a podobně. Důležitou otázkou ale není kdy, ale spíše proč. Proč je někam lidská bytost ochotna a vůbec schopna ponižovat a zabíjet většinou nevinné lidi. Proč je zvolena cesta „teroru“ a ne cesta diskuze a vyjednávání. Mezinárodní organizace a hlavy státu se většinou sejdou na konferenci i a projednají zájmy všech přítomných a snaží se dospět k nějakému kompromisu, ale co menší jednotky? Co nikým neuznané vlády? Co menší národní organizace snažící se prosadit své zájmy? Co národy na kterých je uplatňován terorismus státu? Ti jen hodně obtížně oblečou kvádro, vstoupí do kongresové haly a řeknou „nám se to nelíbí, tahle mocnost lže, nechte náš národ, my chceme žít v klidu a míru“. Proto není divu, že tyto skupiny volí cestu nesprávnou, ale zato mnohdy účinnou. Nevidí jinou možnost, jak by na sebe upozornili a zároveň řekli světu, že je něco špatně. Přiznávám, že ne vždy jsou tyto útoky tak lehce ospravedlnitelné. Z většiny případů jsou tyto krvavé činy dílem různých extrémistů, ať už pravicových, tak levicových, jak náboženských tak ideových. Tito lidé jsou mnohdy přesvědčeni, že to co dělají, dělají naprosto správně. Že to je jediný možný způsob jak dosáhnout svých cílů, svých potřeb, svého uznání a respektu.
Problém terorismu je čím dál tím aktuálnější a častější. Snaží se ho řešit mezinárodní organizace jako OSN svými úmluvami podporujícími boj proti terorismu, nebo G8 se svým dokumentem o otázce terorismu ze summitu 2009 v Aquile. Státy se zavázaly spolupracovat, pomáhat obětem těchto násilných činů a také spolupracovat se specialisty na boj proti terorismu . Samy státy, kterých se otázka terorismu bezprostředně a aktuálně týká, si vytvářejí také vlastní taktiku boje. Ale to do jaké míry tomu přikládají význam a jakou zvolí strategii a zdali to dokonce nepodporují, to už záleží přímo na nich.

 SEVERNÍ KAVKAZ
1. září si celý svět připomněl pět let po teroristickém útoku v Beslanu v Severní Osetii. První školní den, roku 2004, vnikla do základní školy skupinka ozbrojených islámských extrémistů z Čečenska. Celý teroristický útok skončil třetí den 326 mrtvými, z nichž bylo 186 dětí. Organizace tohoto teroristického útoku, jenž se vepsal svou krutostí do dějin, se připisuje Basayevovi. Tento Čečenský vůdce odboje a války za svobodu je sice od roku 2006 mrtvý, ale má na svědomí nemalý počet podobných útoků. Je ale pravdou, že ani ruské jednotky a vláda situaci zcela nezvládli. Jednak bylo na připravovaný útok upozorňováno anonymní zprávou, které nebyla věnována dostatečná pozornost, a navíc zásah ruských jednotek byl také jednou z klíčových příčin, proč třetího dne přišlo o život tolik lidí. Jedno z dětí, které přežili tento útok, se snažilo problému po pár letech porozumět a řeklo: Nedávejte vinu jen jim, já jsem studoval jejich život, Islám a vím o Čečenské válce. Když byli Čečenci napadeni Ruskými jednotkami, bojovali za svobodu své země. Tohle byla odplata. Vždyť Rusové také zabíjeli jejich děti.
Pět let po tragédii. Všichni si mysleli, že se něco změní, ale opak je pravdou. Intenzita teroristických útoků, ačkoli ne tak tragických, se zvětšuje. V zemích je chudoba, nezaměstnanost, korupce, vládne násilí a strach je běžnou součástí života. Odborníci tvrdí, že k lepšímu nepřidala ani současná ekonomická krize. Rusko oznámilo, že situaci nebude přikládat větší pozornost, dokud se útoky islámských extremistů neobjeví i Moskvě.
Jenom za poslední tři měsíce došlo k 7 bombovým útokům. Například 17. srpna v Nazrani, bývalém hlavním městě Ingušska, zahynulo nejméně 11 lidí při bombovém atentátu před policejní stanicí. Sebevražedný atentátník najel autem plným TNT do brány. O několik dní později 25. 8. se odehrál další sebevražedný útok tentokrát v hlavním městě Čečenska v Groznym. Muž přišel ke skupince pěti policistů a odpálil se. V této době se zde vyskytlo i několik dalších podobných atentů. Vladimír Putin měl totiž nečekaně navštívit Čečensko a jednat s prezidentem Kadyrovem o socioekonomické situaci v regionu. Ale to prý nebyl hlavní důvod výbuchů. Kadyrov tvrdí, že atentáty měly být mířeny na něj samotného, protože v ten den slavil narozeniny.
17. srpna se také Čečenští extremisté přihlásili k jednomu útoku mimo republikovému. Byl to atentát na sibiřskou přehradu Sajano-Šušenskaja na řece Jenisej. Při neštěstí se utopilo sedmdesát lidí.
Nová čečenská vláda se rozhodla reagovat na množství atentátů novou taktikou. Je jí Islám a snaha dokázat a objasnit pravou podstatu jeho učení. Islám ve svém učení nikoho nenabádá k násilí a je nositelem základních lidských hodnot. V Groznym byla postavena nová mešita která by se měla stát centrem společenského života a bylo otevřeno i několik nových muslimských škol. Vláda věří, že právě Islám bude cesta k obrození republiky, zamezení teroru a zlepšení života v Čečensku.
Jedna z posledních zpráv týkajících se Čečenského terorismu je z úterý (13. 10.), v níž Rusko obviňuje Gruzii z podpory teroristických jednotek. Podle ruského šéfa bezpečnosti Bortnikova zprostředkovává speciální Gruzínská služba spojení s Al-Káidou a pořádá výcviky pro teroristické jednotky a posílá je do Čečenska. Také zásobuje a finančně podporuje jednotky chystající se na útoky v Dagestánu.

Komentář
Problém těchto nepokojů sahá hluboko do historie. Tak hluboko, že dnes už není skoro možné říct, kdo je v právu. Rusko samotné těmto národům hodně ublížilo. Ruský pocit nadřazenosti nad vším neruským, jiným je nekompromisní. S malými národy na Kavkazu si hrálo jak s kuličkami. Když si usmyslelo, vypravilo dobytčáky a nebyl problém celé národy přemístit na opačný konec Ruska a za pár let jim říct, tak jo, můžete se vrátit. A ani Kavkazu se nepodařilo vyhnout se Ruské vládě, jeho bezpráví a s tím přirozené reakci – zločinu a mafiánství. Spousta národů si zvykla. Navykla si běžné rutině strachu, chudoby a nejistých zítřků. Ale i tak je běžné, že s postupem času, že s modernizací doby, která se ani periferie Ruska nevyhnula, začal pomalu klíčit nacionalismus. Národní uvědomění. Možná i tím spíš, když viděli sousední Gruzii, Arménii a Ázerbájdžán. Vždyť jim se taky daří bez velkého Ruska. Proč bychom i my nemohli být svobodní? Proč bychom i my nemohli mít vlastní práva? Proč bychom nemohli být pro začátek alespoň autonomní oblast? Tím spíše Čečensko. Malý islámský národ uprostřed pravoslavného Ruska. Nebo indoevropský národ Osetinců, který byl po rozpadu SSSR rozříznut na půl hřebenem hor a zároveň hranicí. Ti snad také nemají právo na to se sjednotit? Každá z těchto skoro přehlédnutelných Ruských republik si nese nějakou tu svou křivdu. A mají snad šanci hrát hru nejvyšší politiky a prosadit svůj názor a požadavek na poli vyjednávání? Rusové nemají nejmenší chuť se vzdávat území. Jejich komplex postavený na velikosti svého území pracuje stoprocentně. Proč by se měli něčeho vzdávat? Pošlou tam svou armádu a je vše vyřešeno. Drancují, rabují, bombardují, zabíjejí a diplomaticky tvrdí médiím, jak šetrně je s národy zacházeno (viz. Dokument o Čečensku od J. Štětiny). Mají snad tihle mravenečci jinou možnost než si vzít zbraň a jít? Moc se mi líbila reakce kluka, který přežil Beslan, jeho přístup „nemůžeme jim dávat veškerou vinu, Rusové také zabíjeli jejich děti“. Navíc, když si uvědomíme, že tak 80% domorodců je nevzdělaných, velice rychle se nechají strhnout vůdcem nějaké ideologie. Ať je to špatně vyložené náboženství, nebo politická strana. Ale líbí se mi snaha vlády Čečenské republiky, obnovit učení islámu a uvést na pravou míru jeho výklad a hodnoty. Bojovat náboženstvím proti fanatismu. Snad se jim to povede.
 Na závěr bych chtěla interpretovat Mandelovu myšlenku, když skoro 50 let bojoval za zrušení Apartheidu: Gándhí. Jeho způsob boje se mi líbil. Tak jsem si to představoval. Ano, budeme bojovat jako Ghándí. Nenásilí a vyjednávání, v Indii to fungovalo. Po 30 letech jsem pochopil, že musíme vzít do rukou zbraně.

Doporučuji dokument BBC The children of Beslan five years on přístupný na internetové adrese http://news.bbc.co.uk/2/hi/programmes/newsnight/8227119.stm

Zdroje 

  KAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2007. ISBN: 978-80-200-1351-4

Summit G8 2009 in Italy. [online]. [cit. 2009-10-20].

< http://www.g8italia2009.it/static/G8_Allegato/3._G8_Declaration_on_Counter_Terrorism.pdf >.

  AKTUALNE.CZ: Internetové zpravodajství . [online]. [cit. 2009-10-20].

< http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=226180 >.

  BBC news: Internetové zpravodajství. [online]. [cit. 2009-10-20].

< http://news.bbc.co.uk/2/hi/programmes/newsnight/8227119.stm >.

AKTUALNE.CZ: Internetové zpravodajství . [online]. [cit. 2009-10-20].

< http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=226180 >.

  AKTUALNE.CZ: Internetové zpravodajství . [online]. [cit. 2009-10-20].

< http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=645086 >.

 AKTUALNE.CZ: Internetové zpravodajství . [online]. [cit. 2009-10-20].

< http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=645787 >.

  AKTUALNE.CZ: Internetové zpravodajství . [online]. [cit. 2009-10-20].

<  http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=645514 >.

 CT 24: Internetové zpravodajství . [online]. [cit. 2009-10-20].

< http://www.ct24.cz/svet/65280-islam-ma-znovu-postavit-na-nohy-nasilim-zmitane-cecensko/ >.

  RIA Novosti: Top Russian news and analysis online. [online]. [cit. 2009-10-20].

< http://en.rian.ru/russia/20091013/156449209.html  >.

Zdroje obrázků:

< http://www.cbc.ca/gfx/images/news/photos/2009/08/17/w-russia-bomb-cp-7175387.jpg >
< http://www.darrinhodges.com/wp-content/uploads/2009/01/beslan-front-collage.jpg >

Přehled ruských autonomních republik na severním Kavkaze

Oblast severního Kavkazu se nachází v jihozápadní části Ruské federace v tzv. Jižním federálním okruhu, zahrnuje tyto autonomní republiky: Agydejskou, Karačajevsko-čerkeskou, Kabardsko-balkarskou, Severo Osetskou, Ingušskou, Čečenskou a Dagestánskou. Na západě je ohraničena Černým mořem, na jihu hraničí s Gruzií a Ázerbajdžánem a na východě je ohraničena Kaspickým mořem. Celá tato oblast tvoří hranici Evropy s Asií a je místem mnoha konfliktů, protože stojí ve střetu zájmů Ruska, Íránu i Turecka.
Nejvýraznější je snaha Severokavkazských republik oddělit se od Ruské federace

Tato oblast je pro Rusko velmi důležitá, protože spojuje ruské autonomní republiky a 3 již nezávislé země – Gruzii, Azerbajdžán, a Arménii. Hlavní příčinou konfliktů v celé oblasti je snaha většiny severokavkazských států oddělit se od Ruské federace. Kořeny těchto konfliktů můžeme nalézt už v 19. století, kdy byly tehdy samostatné země přičleněny k carskému Rusku.
 
ADYGEJSKO – РЕСПУБЛИКА АДЫГЕЯ

  
Adygejsko, dalších z autonomních republik Ruské federace tvoří enklávu v jihovýchodní části Krasnodarského kraje, v historickém regionu Kuráň. Republika je na jihu tvořena rovinami a směrem k severu se zvedá pohoří Velkého Kavkazu.

Zřízení: autonomní republika Ruské federace 
Hlavní město: Majkop
Počet obyvatel: 447 109 (2002)
Jazyk: ruština, adygejština
Převládající náboženství: pravoslaví, islám
Rozloha: 7 600 km²
Nerostné bohatství: těžba ropy, zemního plynu, zlato, stříbro, wolfram
Prezident: Aslančerij Tchakušinov (narozen v Adygejské republice r.1947)

Oblast byla původně osídlena kavkazskými Adygy (odtud také pochází její název), součástí Ruska se stala v průběhu 19. století. V minulosti bylo území označováno také jako Čerkesko podle příbuzného kavkazského kmene Čerkesů. Od srpna 1922 do srpna 1928 bylo území Adygejskou autonomní oblastí v rámci Sovětského svazu, poté Adygejskou AO v rámci Krasnodarského kraje. Od července 1991 je to Adygejska republika patřící k Ruské federaci.

Adygejsko je jednou z nejchudších oblastí Ruska. Tato země je ale bohatá na lesy a kvalitní půdu, takže hlavní složkou hospodářství je zemědělství. Pěstuje se zde tabák, čaj, cukrová řepa, slunečnice, zelenina a ovoce. Chovají se zde hlavně prasata, ovce a koně. Nejrozvinutější průmysly v zemi jsou: potravinářský, dřevozpracující, strojírenský a kovodělný.

KARAČAJEVSKO-ČERKESKÁ REPUBLIKA – КАРАЧАЕВО-ЧЕРКЕССКАЯ РЕСПУБЛИКА
 
Karačajevsko-čerkesko se rozkládá na severní straně Velkého Kavkazu. Republika sousedí s Krasnodarským krajem na západě se Stavropolským na severu, s Karabadsko-balkarskou republikou na východě a z jihu s Gruzií.

Zřízení: autonomní republika Ruské federace
Hlavní město: Čerkessk
Počet obyvatel: 439 470 (2002)
Jazyk: ruština, karačajevsko-balkarština, kabardijanština, abazština a nogajština
Převládající náboženství: pravoslaví, sunnitský islám
Rozloha: 14 100 km²
Nerostné bohatství: zlato, uhlí, jíl

Prezident: Boris Ebzeyev

Název republiky pochází od turkických Karačajců, etnické skupiny která zde žije již od 13. století. Na rozdíl od Karačajců, Čerkesové přišli na toto území až v 19. století.
Součástí Ruského impéria je tato oblast už od 17. století. V roce 1922 zde byla zřízena Karačajevsko- čerkeská autonomní oblast. Ta byla ale v roce 1926 rozdělena na Karačajevskou autonomní oblast a Čerkeský národní okruh (ten se stal autonomní oblastí v roce 1926). Během druhé světové války bylo území okupováno Němci. V roce 1943 byli Karačajci obviněni z kolaborace a deportováni do Kazachstánu a Uzbekistánu. V roce 1957 byl Karačajcům povolen návrat, a byla opět vytvořena Karačajevsko-čerkeská autonomní oblast, jejíž status byl po roce 1991 změněn na autonomní republiku.
V součastné době působí v zemi velké problémy napětí mezi etnickými skupinami.

KABARDSKO-BALKARSKO - КАБАРДИ́НО-БАЛКА́РСКАЯ РЕСПУ́БЛИКА

 Tato autonomní republika sousedící s Karačajevsko-čerkeskou republikou, Severoosetskou republikou a Stavropolským krajem je tvořena z jihu vysokými Kavkazskými hřbety (včetně vrcholů Elbrus (5 633 m) a Dykh Tau) a z nich vedoucími prořízlými říčními údolími, které na severu ústí do úrodné nížiny.

 Zřízení: autonomní republika v rámci Ruské federace
Hlavní město: Nalčik
Počet obyvatel: 901 494 (2002)
Jazyk: ruština, kabardština, balkarština
Převládající náboženství: sunnitský islám
Rozloha: 12 500 km2
Nerostné bohatství: těžba a zpracování rud především wolframu a molybdenu
Prezident:Arsen Kanokov (v roce 2005 nahradil V. M.Kokova, narozen v Kabardinsko-Balkarsku)

Kabardsko-Balkarsko (K-B) je tvořeno s velké části dvěma národy, Kabarďany a Balkary. Kabarďané jsou původní etnikum s hlubokými kořeny v této oblasti, zatímco Balkaři jsou turkické etnikum, které bylo ve 13. Století mongoly zatlačeno do předhůří Kavkazu.

V roce 1921 byla vytvořena Kabardská autonomní oblast (AO) a o rok později se připojilo Balkarsko a vznikla Kabardsko-Balkarská AO v rámci RSFSR. Tento název více méně přežil až do dneška, jen zřízení se měnilo. Za druhé světové války území okupovali po krátkou dobu Němci, což mělo za následek, že po válce padlo na hlavu Balkarů obvinění z kolaborantství. Balkaři byli proto násilně vysídleni do střední Asie a návrat jim byl povolen až v roce 1957 spolu s obnovením statusu AO. V roce 1991 byla vytvořena současná Ruská federativní republika.

Životní úroveň v K-B je velice nízká, nezaměstnanost vysoká, korupce čím dál tím častější a ani násilí, únosy a organizovaný zločin nejsou nic neobvyklého. Po teroristickém útoku v Beslanu ve vedlejší Severoosetské republice v roce 2004 byla uzavřena mešita v Nalčiku a ozbrojené ruské jednotky systematicky bojují proti islámských extremistickým skupinám působících na tomto území. I přes to došlo v říjnu roku 2005 v hlavním městě k teroristickému útoku na vládní budovy. Útok měla na svědomí skupina říkající si Kavkazská fronta. Po několika ozbrojených střetech bylo město obklíčeno speciálními vládními jednotkami a situace byla uklidněna. O život přišly dvě desítky lidí včetně několika civilistů.

SEVERNÍ OSETIE-ALANIE- Республика Северная Осетия — Алания

Na jihu se rozprostírající Kavkaz a na severu Stavropolská planina tvoří velice rozmanité podmínky pro život. Všechny řeky protékající tímto krajem se slévají v řece Terek a společně vytvářejí svérázný krajinný ráz z velké části pokrytý lesy. Severní Oseti – Alanie sousedí na západě s Kabardsko-Balkarskem, na opačné straně s Čečenskem a Ingušskem a z jihu s Gruzií (konkrétně s Jižní Osetií) a ze severní strany se Stavropolským krajem.

Zřízení: autonomní republika v rámci Ruské federace
Hlavní město: Vladikavkaz
Počet obyvatel: 710 275 (2002)
Jazyk: Osetština, Ruština
Převládající náboženství: Pravoslavné křesťanství (70 %), sunnitský islám (30 %) 
Rozloha: 7 971 km2
Prezident: Tajmuraz Mamsurov (vystřídal Aleksandr Dzasokhova, narozen je v Beslanu a jeho hlavní politický cíl, je sjednotit Jižní Osetii se Severní)

V 9. století bylo založeno království Alanie, které pod vlivem misionářů z Byzance přijalo křesťanství. Alanové jsou národ jenž osídlil toto území a dnešní obyvatelé se k němu hlásí, proto si také v roce 1995 přidali do názvu slovo Alanie. Když pak přeskočíme pár stovek let a s nimi přičlenění k Rusku a k tzv. Horské Republice, dostaneme se do roku 1924 kdy se Severní Oseti stala autonomní oblastí v rámci SSSR a o 12 let později už v podstatě dnešní status autonomní republiky. Roku 1990 deklarovala Severní Osetie národnostní suverenitu a o rok později se na jejím území usazuje přes 70 000 uprchlíků z Jižní Osetie, díky konfliktu s Gruzií.
Jak už bylo naznačeno, i tato republika, de facto nejvyspělejší autonomní republika severního Kavkazu, se nevyhnula konfliktům. Například v roce 1992 vypukl Ingušsko-Osetinský konflikt o Prigorodnyj okres. Toto území bylo v roce 1944 po zrušení Ingušské ASSR přičleněno k severní Osetii, ale pak po roce 1957 nebyla vráceno nově vzniklému Ingušsku. Spornou oblast opustilo 30-60 tisíc uprchlíků a ačkoli je už spor smluvně vyřešen, stále to zůstává otevřenou ránou. Za připomenutí bezesporu patří také září roku 2004 a teroristický útok na školu v Beslanu. 30 ozbrojených lidí pod vedením Šamila Basajeva (Čečenský islámský válečník) vniklo do základní školy a po dobu dvou dnů zde drželi rukojmí. Výsledek byl čtyři sta mrtvých lidí, z toho 186 školáků.

Jednou z posledních událostí, která se Severní Oseti týká, je válečný konflikt mezi Ruskem a Grůzií v Jižní Osetii v srpnu 2008. Do řešení konfliktu se zapojily mezinárodní organizace a k dnešnímu dni je situace stabilizována, avšak stále napjatá. Ruské jednotky stále drží své pozice a nikdo neví kdy spor opět vypluje napovrch. Rozbombardovaná města a tisíce uprchlíků jsou jen tichou vzpomínkou.

REPUBLIKA INGUŠSKO- Республика Ингушетия 

Ingušská republika je úzkým protáhlým státem mezi Severní Osetií a Čečnou. Z jižní strany, za Kavkazským hřbetem, se rozkládá Gruzie. Severní část republiky zabírají nížiny kolem řeky Terek.

Zřízení: autonomní republika v rámci Ruské federace
Hlavní město: Magas (byl Nazran')
Počet obyvatel: 467 294 (2002)
Jazyk: inguština, ruština
Převládající náboženství: Islám 
Rozloha: 3 600 km2

Prezident: Yunus-Bek Yevkurov (nahradil v roce 2008 Murat Zyazikova, pochází z území Prigorodny District, vyznamenal se jako velitel ruských jednotek v Kosovu (1999) a ve válce proti separatistickým Čečencům (2000), v červnu 2009 přežil s těžkými zraněními pumový atentát)

Klíčové pro tuto oblast je 16. Století, kdy do těchto končin přišli Čečenci spolu s Inguši, podle kterých se toto území nazývá. V 19. Století se Ingušsko stalo součástí Ruska a na začátku 20. Století pak postupně součást Těrské sovětské republiky, pak Horské ASSR až pak v roce 1934 bylo sloučeno s Čečenskem do Čečensko-Ingušské AO, která byla o dva roky později přejmenováno na Čečensko-ingušská ASSR a to v rámci RSFSR. Po 2. Světové válce byl zrušen status AO a obyvatelé obviněni z kolaborace byli Stalinem násilně vysidlováni do střední Asie, odkud jim byl povolen návrat až v roce 1957 za vlády Chruščova. Napětí mezi dvěma hlavními národy Čečenců a Ingušů stoupalo, až došlo k odtržení. Dudayev v roce 1991 vyhlásil suverenitu Čečenské republiky a Inguši s tím nesouhlasili. V referendu se rozhodli být plnohodnotnou součástí Ruska . Od roku 1993 už platí současný název, ale spory se sousedními autonomními republikami stále pokračují a to hlavně se Severní Osetií o území Prigorodnyj rajon, které by mělo náležet Ingušsku, ale které jim nebylo navráceno. (viz. Odstavec o Severní Osetii)

Napětí zde vytváří především sousedící Čečensko. Na jeho hranici není násilí nic neobvyklého a dokonce i pravidelné útoky na Ruské jednotky se staly běžnou součástí života chudých obyvatel. Je ještě třeba vzpomenout alespoň dva teroristické atentáty v posledních letech. V roce 2004 bylo ozbrojenými teroristy zabito několik tuctů lidí včetně zastupujícího Ingušského ministra vnitra. Rok 2009 je také poznamenán spoustou útoků a atentátů jako například sebevražedným atentátem u policejní stanice kde bylo zabito 25 lidí.

ČEČENSKO – ЧЕЧЕНСКАЯ РЕСПУБЛИКА

Čečenská republika se rozkládá v jihovýchodní části severního

Kavkazu. Sousedí na severu se Stavropolským krajem, na východě s

Dagestánem, na jihu s Gruzií a na západě s Ingušskou republikou.

Tato země je nejkonfliktnější oblasti celého severního Kavkazu.

Zřízení: autonomní republika Ruské federace

Hlavní město: Groznyj

Počet obyvatel: 1 103 686 (2002)

Jazyk: ruština, čečenština

Převládající náboženství: sunnitský islám

Rozloha: 15 500 km²

Nerostné bohatství: těžba ropy

Prezident: Ramzan Kadyrov

Čečenci se na tomto území začali usidlovat již v 16. století. Poté co museli neustále bojovat proti cizí nadvládě, uzavřeli v r. 1783 smlouvu s Ruskem - o ochraně teritoria. Jelikož Rusové Čečencům upírali suverenitu, propuklo v roce 1834 povstání vedené Imámem Šamilem (národní hrdina), když v roce 1859 kapituloval stala se dříve nezávislá etnická enkláva součástí ruské říše.

V roce 1922 vzniká Čečenská autonomní oblast (Groznyj se stal její součástí až v roce 1929). V lednu 1934 vznikla sloučením Čečenské a Ingušské autonomní oblast tzv. Čečensko-Ingušská autonomní oblast, která byla o dva roky později přeměněna na Čečensko-Ingušskou autonomní sovětskou socialistickou republiku.

Při Stalinově snaze omezit islám bylo v roce 1937 pozatýkáno a postříleno cca 14 tis. Čečenců a Ingušů. Během druhé světové války Čečenci, v naději na nezávislost, zahájili spolupráci s Němci.

Po válce byli Čečenci a Ingušové (dohromady více než 500 000) vysídleni z Čečenska do Kazachstánu a na Sibiř na základě obvinění z kolaborace (při převozu jich více než ¼ zemřela).

Návrat Čečenců a Ingušů byl umožněn v roce 1957, kdy byla také obnovena Čečensko-Ingušská autonomní sovětská socialistická republika.

Důsledkem vyhnanství a vraždění je hluboce zakořeněná nenávist k Rusům. K vzájemným vztahům už vůbec nepřispěl fakt, že za nepřítomnosti Čečenců byly do země na Stalinův příkaz nastěhovány desetitisíce Rusů, které musely po návratu Čečenců ze země odejít.

Po těchto událostech byli Čečenci dále diskriminováni, a na vysoké státní posty byli dosazováni politici z Ruska.

V době rozpadu Sovětského svazu docházelo k liberalizaci ( začaly vznikat desítky mešit), a Čečenci se pokusili osamostatnit (dáno také podporou Borise Jelcina).

V roce 1991 vyhlásilo Čečensko samostatnost a Ingušsko, ze strachu, že se stane utlačovanou menšinou, se odtrhlo a stalo se Ingušskou autonomní republikou. Nově zvolený prezident Džochar Dudajev se ale více zajímal o podporu čečenské nezávislosti než o hospodářství, takže republika byla hospodářsky stále závislá na Rusku.

V roce 1993 se začala křehká stabilita země rozpadat. Dudajev ztratil hodně přívrženců a Avturchanov vyhlásil jedinou legitimní vládu, která byla podporována z Moskvy.

První rusko-čečenská válka vypukla v listopadu 1994, kdy ruská vojska vstoupila do Čečenska ze severu, západu i východu. Čečenci se sjednotili kolem Džochara Dudajeva. Po obsazení většiny území začali rusové loupit a vraždit, vězňové byli pak drženi ve speciálních filtračních táborech, kde je bili a mučili. Jako odvetu Čečenci pod vedením Šamila Basajeva opakovaně prováděli teroristické útoky pomocí ozbrojeného komanda. Díky velkým ztrátám i mezi civilisty došlo posléze ke stažení ruských vojáků z Čečenska. Boje ale později opět pokračovaly. Bylo podepsáno několik mírových dohod, které byly oboustranně nedodrženy. Definitivní mírová smlouva byla podepsána v Dagestánském městě Chasavjurt 31. srpna 1996. Na základě příměří byly problémy v oblasti odloženy na 5 let.

V roce 1999 po sérii nevyjasněných teroristických útoků začala druhá rusko-čečenská válka. Ruské armádě se po zničení několika měst včetně Grozného podařilo čečenský odpor během roku 2000 zlomit. Ze svých základen v horách i v zahraničí se Čečenci snaží ve válce pokračovat a to hlavně teroristickými útoky.

Během obou válek za nezávislost hospodářství země značně upadlo, bylo zničeno asi 80 % ekonomického potenciálu republiky. V současnosti probíhá obnova, která ovšem postupuje velmi pomalým tempem. Zatím se podařilo obnovit pouze ropný průmysl, funguje primitivní zemědělství a chovatelství. V Čečensku je obrovská kriminalita a míra nezaměstnanosti činí přes 70%.

DAGESTÁNSKÁ REPUBLIKA- Республика Дагестан „land of the mountains“
 
Rozkládá se na západním pobřeží Kaspického moře a severovýchodních svazích Kavkazu. Na jihu sdílí hranice s Ázerbájdžánem a Gruzií. Ze západní strany s Čečenskem a na severu s Kalmyckou republikou a Stavropolským krajem. Až na hornatou Kavkazskou část na jihu je území této autonomní republiky rovinaté a uzavřené řekou Kumou tvořící severní hranici.
Zřízení: autonomní republika v rámci Ruské federace

Hlavní město: Machačkala
Počet obyvatel: 2 576 531 (2002)
Jazyk: ruština, avarština …
Převládající náboženství: sunnitský islám 
Rozloha: 50 300km2
Nerostné bohatství: ropa a zemní plyn
Prezident: Mukhu Gimbatovich Aliyev (v roce 2006 vystřídal M.M.Magomedova, narodil se v Dagestánu a národností je Avar)

Územní vývoj byl podobný jako u ostatních území na Kavkaze. Střet zájmů Peršanů, Mongolů a Ruské říše udělal své. Přesuňme se však do aktuálnějšího 20. Století, konkrétně do roku 1921 kdy byla vytvořena Dagestánská ASSR v rámci Ruska. Po rozpadu impéria byla podepsána kompetenční smlouva s Ruskem a Dagestán zůstal autonomní republikou na jeho území. Dagestán je národnostně snad nejsložitější Kavkazskou republikou. Mísí se zde až kolem 30 místních etnik s nepůvodními národy, které zde Rusko v rámci své koloniální politiky přemístilo. Situace je zpestřena ještě rokem 1995 kdy sem ze sousedního Čečenska přichází na sto tisíc uprchlíků. Celkově události v sousedním Čečensku dosti ovlivňují chod této autonomní republiky. Například v roce 1999 se čečenští islámští fundamentalisté pokusili ovládnout část Dagestánu. Reakcí byly krvavé střety s ruskou federální armádou. Pro Shamila Basayeva je Dagestán rodnou zemí a možná i proto se ho všechny Čečenské války dotýkají o něco živěji než ostatní sousedící území.

V současné době si je čím dál více uvědomováno vlastenectví a tím stoupá snaha odtržení se od velkého Ruska. Horší je, že ačkoli Dagestán disponuje velkým množstvím ropy a zemního plynu (a to nejen v Kaspickém moři), obyčejní obyvatelé se řadí k nejchudším a tento těžební monopol ovládá jen hrstka vyvolených. Nestabilita regionu, život ve stínu organizovaného zločinu a násilí, ano i to je Dagestán. Únosy, sebevražedné atentáty a přítomnost střelných zbraní jsou na denním pořádku. Pro připomenutí, Machačkala v červenci 2005 (10 mrtvých) a další mrtví v roce 2008.

použité zdroje 

BAAR, V.: Národy na prahu 21. Století, emancipace nebo nacionalismus?. Tilia/Ostravská univerzita, Šenov u Ostravy, 2003.

MEIER, A: Čečensko - Jak se to vlastně stalo?. National Geographic Česko, 2005, červenec, str. 96-109.

BBC News: britské zpravodajství ze světa, profily států [on-line]. Čerpáno 14.10.2009. Dostupný na www: < http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/country_profiles >

Státy a jejich představitelé: Internetová databáze [on-line]. Honzák F., Pečenka M. Čerpáno 14.10.2009. Dostupný na www: < http://libri.cz/databaze/staty/ > 

Prague Watchdog: Reporting on the conflict in the North Caucasus [on-line]. Čerpáno 14.10.2009. Dostupný na www: < http://www.watchdog.cz/index.php?show=000000-000022-000002-000001&lang=3>

Osetie.cz: webové stránky o Severní Osetii [on-line]. Čerpáno 14.10.2009. Dostupný na www: < http://osetie.cz/severni-osetie-alanie.php>

ČT24: internetové zpravodajství. [on-line] 2004: Světem otřásla tragédie v ruském Beslanu. Čerpáno 14.10.2009. Dostupný na www: < http://www.ct24.cz/kalendarium/27070-svetem-otrasla-tragedie-v-ruskem-beslanu/ >

 Oficiální stránky Karačajsko-čerkeské republiky [on-line]. Čerpáno 14.10.2009. Dostupný na www: < http://www.kchr.info/>

Oficiální stránky Adygejské republiky [on-line]. Čerpáno 14.10.2009. Dostupný na www: < http://www.adygheya.ru/>

Oficiální stránky Čečenské republiky [on-line]. Čerpáno 14.10.2009. Dostupný na www: < http://chechnya.gov.ru/index.php >

Theses.cz: vysokoškolské kvalifikační práce - Ruská federace v letech 1993-2006 disertační práce Lenky Valné (Masarykova univerzita v Brně, pedagogická fakulta, katedra občanské výchovy) [on-line]. Čerpáno 14.10.2009. Dostupný na www: < http://is.muni.cz/th/53836/pedf_m/DP.pdf  >