Začátkem listopadu 2009 vyslovil na federálním shromáždění ruský prezident Dmitrij Medveděv svůj záměr zřídit samostatnou funkci osoby, která by odpovídala za situaci na severním Kavkaze. Rozhodl se tak kvůli stálým a hlavně neslábnoucím nepokojům v tomto regionu. Celou situaci kritizoval tak ostře, že mnozí experti nabyli dojmu, že se tím snaží podrýt autoritu Vladimíra Putina, jako člověka, který má na svědomí celé stávající uspořádání republik. Zůstal však pouze u kritiky, aniž by přišel s novou postupovou strategii, kterou by nahradili stávající. [1]
Dimitrij Medveděv začal svůj projev slovy: „teroristické útoky proti autoritám, duchovenstvu a bezpečnostním silám destabilizují situaci, brání běžnému vývoji hospodářskému a sociálnímu v regionu.“ [2] Na základě toho vyzval rodné obyvatele Kavkazu k sebeuvědomění a pomoci při budování vlasti. Také poukazoval na nízkou vzdělanost v regionech. Mimo to navrhl dále rozvíjet federální orgány výkonné moci na severním Kavkaze a podporovat je v individuálních výkonech. Vládě nařídil, aby do 1. ledna 2010 byl celkový seznam kritérií pro zlepšení situace zaveden. [3] Protože tento „náš nejvážnější vnitropolitický problém v zemi“ [4], jak nazval prezident situaci, musí být co nejdříve vyřešen.
Dále se projednávalo, jaké šance má v celé věci bývalý ministr spravedlnosti a současný vyslanec pro jižní federální okruh Vladimir Ustinov. Kreml se totiž zmínil spíše o jeho neúspěchu a celkovému úpadku oblasti za jeho působení. „ Na severním Kavkaze roste míra korupce a násilí.“ Vzápětí bylo také poznamenáno, že desítky miliard rublů putovaly ročně z Moskvy do jižního Ruska a jejich investování bylo velice neefektivní. Nezaměstnanost a chudoba za tuto dobu dosáhly v oblasti extrémních hodnot. [5] Konkrétně to byly peníze z programu „rozvoje jižního Ruska“. Čečensko obdrželo 26 miliard a Ingušsko 32 miliard rublů a není žádným tajemstvím, že tyto finance byly skoro otevřeně rozkradeny úředníky veřejné správy. [6]
Je pravdou, že uplynulý rok, co se týče ozbrojených útoků, byl opravdu bohatý. Stačí, když jen ve zkratce připomeneme atentát na ingušského prezidenta Jevkurova, zavraždění řady vysoce postavených příslušníků dagestánského a čečenského ministerstva vnitra, výbuch v nazrańské policejní budově atd. Ze všech zpráv z poslední doby jednoznačně vyplývá, že vliv a hrozba podzemí, místo toho aby slábla, je stále silnější a silnější. [7]
Tomu nahrává i fakt, že se bojovníci severního Kavkazu vrátili ke zbrani „lidská bomba“. Tato ideologická motivace lidí, kteří jsou pak ochotni položit svůj život v zájmu věci, je velice levná. Mudžahedíni mají tak v rukou nízkonákladové, ale zato velice ničivé zbraně. Boj proti nim je velice obtížný, neboť příprava útoku zahrnuje velice málo lidí a informace neprojdou ven, dokud není akce zahájena. Je pravdou, že jako „zbraně“ v tom pravém smyslu využít nejdou, ale jde o velice živý důkaz síly ideologie. [8]
Hned po rozpadu SSSR v roce 1991 byla vytvořena kavkazskými národy
Konfederace horských národů Kavkazu (v. r. 1993 bylo „horský“ vynecháno). Cílem této organizace mělo být sjednocení a hájení zájmů místních obyvatel v rámci Ruské federace. „Akorát že se rychle ukázalo, že rozpory mezi členy KNK jsou stejně jako v minulosti silnější než vzájemné pouto.“ [9] Poslední hlavou konfederace byl Jisuf Soslanbekov (vůdce abchazských separatistů v Gruzínsko-Abchazské válce). V červenci roku 2000 byl však zavražděn a od té doby, ačkoli konfederace stále existuje, je neaktivní.
Teď tedy Dimitrij Medveděv přišel s nápadem vytvořit novou funkci – „kavkazského dohlížitele“ neboli jak někteří říkají „kavkazského cara“. Situace v této rozbouřené oblasti by měla být průběžně monitorována formou zvláštních kontrol. [10]
Chvíli také vládly určité dohady o struktuře tohoto postu. Jeden z návrhů bylo vytvoření samostatného ministerstva, ale to se spíše zamítlo a vypadá to na pozici samostatné osoby, kterou do funkce, jako ostatní jmenuje, Vladimír Putin.
Co se týče člověka, který by byl do funkce „dohlížitele“ dosazen se zatím jen spekuluje. Dimitrij Medveděv bez uvedení jakýchkoliv jmen a pozic ale slíbil, že „takový člověk se brzy objeví“ [11]
Představitelé států severního Kavkazu nápad schvalují. „ Bylo by dobré řešit naše problémy přímo s federálními úřady bez zbytečné byrokracie“ řekl prezident Ingušska Yunus-Bek Yevkurov. Něco podobného si také myslí prezident Čečenské republiky Ramzan Kadyrov „ Pokud se nám podaří vytvořit přímý vztah s Kremlem, bylo by to přínosné“ [12] Celkově se představitelé republik také shodují, že by tento člověk měl mít autoritu, politickou vůli a velkou odvahu, aby podával vedení země nezkreslené informace.
Například představitel státní dumy Dagestánu Gadzhimet Safaraliyev má přesná kritéria pro člověka který by měl obsadit post: „Tato osoba by měla být odpovědná za situaci na severním Kavkaze“ říká a dále uvádí: „Měla by mít respekt, měla by mluvit rusky a zároveň být upřímná, měla by umět kombinovat měkkost a tvrdost a měla by mít určitě jiné pravomoci než prezidentský velvyslanec (pro jižní Rusko). Samozřejmě musí být také uznána a respektována všemi národy a také by měla mít silnou vůli, být tvrdá, upřímná, něžná, neměl by to být přímo reprezentant kavkazských národů - měl by to být Rus.“ Podle jeho slov by tomu tak nejlépe odpovídal Dmitrij Kozak. [13]
Vicepremiér Dimitrij Kozak je Rus a má ve společnosti dobré jméno. Angažuje se v organizaci OH v Soči 2014 a hlavně je bývalým vyslanec pro jižní federální okruh. Tento nejdůležitější fakt je mu připisován k dobru. Získal tím spoustu zkušeností a potřebnou orientaci v regionu, ale i tak jsou jeho šance podle odborníků velice malé. [14]
Další možní kandidáti jsou například již zmíněný Vladimír Ustinov současný vyslanec pro jižní federální okruh (od r. 2008). Ustinov působil před rokem 2000 na generálním úřadě pro severní Kavkaz, poté byl jmenován generálním prokurátorem a v roce 2006 Mistrem spravedlnosti. [15]
Dalším kandidátem je čečenský prezident Ramzan Kadyrov „hrdina Ruska“. Dokázal ve státě vytvořit relativní stabilitu, znovuobnovit Grozny a má velkou popularitu u obyvatel. Všichni však vědí, že zvolením do postu někoho ze současných politiků severního Kavkazu by přineslo jen nepokoje. Tímto krokem by se podařilo jen nadřadit jeden národ nad druhý a stabilitu by to nevytvořilo.
Jedním z mnoha možností je také náměstek ministra vnitra a velitel vojenských operací v Čečensku Arkadij Edelev.
Bývalý prezident Ingušska se však na celou věc dívá velice skepticky „V Rusku je takový zvyk: když něco nejde vyřešit, přijde se s nějakou novou komisí, nebo komisařem. Není mi moc jasné, jak chtějí vyřešit situaci jmenováním. Je nutné problémy spíše řešit, než vymýšlet koho jmenovat šéfem.“ [16]
Komentář:
Dimitrij Medveděv se snaží o přehození zodpovědnosti za tento bouřlivý region na někoho jiného. Místo toho, aby se vymyslela účinná opatření a přistoupilo se ke vzájemným dohodám, vymýšlí se funkce, které se dá za úkol tohle vše vyřešit a ještě k tomu zodpovědět otázky proč, kdo a co s tím. Pokud se to dotyčnému nepodaří, bude lynčován a sesazen z funkce, do které bude následně dosazen někdo nový. Výzvou je však možnost, že to bude zkušený diplomat, který si získá respekt a dokáže oživit spolupráci republik. Tento člověk by také zajišťoval lepší komunikaci s Kremlem a dával by požadavkům republik větší váhu. Došlo by tak k mírovému rozvoji plně uznávaného regionu. Obyvatelům by se zvedla životní úroveň, s tím i spokojenost, a důsledek by byla minimalizace terorismu. Jako taková, tato myšlenka nezní zcela špatně, avšak v prostředí ruské federace se to jeví dosti nereálně.
Zdroje:
[9] BAAR, V. Decentralizační a dezintegrační procesy V RUSKÉ FEDERACI v 90.letech minulého století. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2005. 48 a 49 s. ISBN-
80-7368-141-2
Zdroj obrázku:
< http://i3.cn.cz/1239731792_medvedev.jpg >
< http://www.btinternet.com/~nlpWESSEX/images/CaucasusMap.gif >
